Jmenuji se Jakub Michálek, je mi 19 let a žiji v Havířově. Jsem absolventem maturitního oboru Informačních technologií na Střední průmyslové škole elektrotechnické v Havířově. Mezi mé zájmy se řadí především počítače a vše okolo nich, elektrotechnika, programování, tvorba webových stránek, 3D tisk a příležitostně také Geocaching.

Studium

V září 2009 jsem začal chodit na Základní školu Marie Kudeříkové v Havířově. Důvodem, proč jsem chodil zrovna tam, nebylo to, že se jednalo o školu zaměřenou na sport (vzhledem k mému mírnému odporu k tomuto oboru je to pro mě nepodstatný parametr), nýbrž to, že jsem ji měl doslova pár kroků od domu. S většinou svých tehdejších spolužáků jsem si zrovna nesedl, stejně tak s některými učiteli a předměty, které se zde vyučovaly, na druhou stranu nemohu říct, že bych na základní školu měl jenom špatné vzpomínky a když dnes potkám někoho, s kým jsem si tam tenkrát měl co říct, rád se s ním zastavím a prohodím pár slov.

V době, kdy se všichni kolem mě rozhodovali, kam po základní škole jít, jsem měl já vzhledem ke svému jednostrannému zaměření vybráno prakticky hned. Obor Informačních technologií na SPŠE Havířov obsahoval spoustu toho, co mě bavilo. Pravda, nikdy není nic tak růžové, jak je to napsáno na papíře, nicméně dovolím si tvrdit, že jsem se zde naučil spoustu praktických věcí a hlavně jsem se zde seznámil s mým kamarádem Martinem, se kterým máme stran zájmů mnoho společného. Přiznám se, že by mě nikdy nenapadlo, že na střední škole strávím svou fyzickou přítomností pouze rok a téměř celou ji budu dělat distančně, nicméně Covid a další okolnosti rozhodly tak, jak rozhodly. I přesto jsem školu v květnu 2022 úspěšně ukončil maturitou a zde bych rád poznamenal, že na tom mají velkou zásluhu ochotní učitelé, kteří mi v mnohém vyšli vstříc.

V současnosti se hlásím na Fakultu elektrotechniky a informatiky na Vysoké škole báňské – technické univerzitě v Ostravě.

Počítače a vše okolo nich

Drobný paradox na začátek: do mých osmi let mě vlastně počítač vůbec nebral a byl to pro mě další nezajímavý spotřebič v domácnosti, podobně jako lednice (nepočítám-li její obsah). V té době jsem však měl možnost si o víkendech a prázdninách hrát se starým vyřazeným počítačem u prarodičů. Jeho četným rozebíráním do posledního šroubku a opětovným skládáním jsem se seznámil s počítačovým hardwarem a díky tomu, že na něm běžela Windows XP, jsem si osvojil základní práci se softwarovou výbavou.

V roce 2011 jsem dostal svůj první počítač. Jednalo se o netbook, který by dnes svým výkonem předběhla kdejaká kalkulačka z vietnamské tržnice, nicméně i tak mi vydržel docela dlouho. Důkladným prozkoumáváním systému Windows XP, který na něm běžel, jsem ho leckdy přivedl do nefunkčního stavu, pokusy o opravu jsem se však naučil pracovat se systémovými soubory, příkazovým řádkem a později jsem se naučil i instalaci operačního systému samotného.

Průzkumem možností nastavení našeho tehdejšího domácího ADSL modemu jsem se zase naučil základy počítačových sítí a objevením mocného internetu a informací, které obsahoval, jsem všechny tyto znalosti ohledně počítačů postupně rozšiřoval. Díky tomu jsem pak na základní škole působil téměř jako technická podpora a skoro každý den jsem učitelům pomáhal s nefunkčními monitory, projektory a tiskárnami.

Za více než 11 let jsem se toho naučil docela dost. Dnes mám ve správě spoustu rodinných počítačů a sítí, vlastním docela velkou sbírku počítačů a notebooků, kterým se ve volných chvílích věnuji. Za některé znalosti v tomto oboru však vděčím také střední škole, kde jsem se naučil základní správu síťových prvků od firmy Cisco a také pokročilou práci s operačním systémem Windows Server. Věnuji se také servisu samotných počítačů, a to jak na softwarové, tak i hardwarové úrovni.

Elektrotechnika

Dá se říct, že všechno, čím protékal elektrický proud, mě fascinovalo už v dětství a daleko před počítači. Spoustu elektroniky, která se mi tehdy dostala do ruky, jsem byl schopen rozebrat na prvočinitele.

Zatímco většina dětí si v mém věku chodívala kupovat do obchodu bonbony, já jsem chodil do obchodu s elektrosoučástkami, který jsem měl kousek od domu, kupovat LED diody, bzučáky, dráty, nejrůznější konektory a baterie, ze kterých jsem pak doma skládal jednoduché obvody. Znalostí jsem tehdy moc neměl, nicméně metodou pokus-omyl jsem se dozvěděl například to, že když drobnou LED diodu připojím k 9V baterii, tak bude chvíli svítit jinou barvou, než by měla a pak to vzdá.

Kolem roku 2010 jsem dostal legendární stavebnici Voltík, která vlastně obsahovala všechny součástky, se kterými jsem si do té doby hrál, ale v mnohem uklizenější podobě. Její druhý díl, který jsem dostal o něco později, obsahoval také nejrůznější polovodičové součástky a na jednoduchých obvodech jsem pochopil, jak tyto součástky fungují a co dělají.

Postupem času jsem si pořídil základní vybavení, jako je pájecí a horkovzdušná stanice, pájka, pájecí pasta nebo zásoby základních součástek. Díky znalostem, které jsem postupem času získal, jsem byl schopný pár nefunkčních věcí v domácnosti opravit, stejně tak jsem zachránil a opravil spoustu elektroniky, kterou jsem objevil v elektroodpadu.

Programování

Tento obor se v mém případě dost prolíná s elektrotechnikou. S programováním jsem se poprvé setkal v roce 2016, kdy jsem na narozeniny dostal jednodeskový počítač Raspberry Pi 3 s poměrně obsáhlou příručkou, která obsahovala základní programy v jazyku Python, například pro ovládání GPIO portů. Tehdy jsem si je zkoušel přepisovat a spouštět, postupnými úpravami jsem se zase snažil pochopit základní strukturu tohoto jazyka. Nutno však podotknout, že jsem se moc daleko nedostal

Procházením internetových komunit jsem však narazil na projekt Arduino – mikropočítače založené na čipech od Atmelu, případně pokročilejší s Wi-Fi čipy od Espressifu, se kterými může člověk postavit a naprogramovat téměř cokoliv. Tehdy mě to velmi zaujalo a začal jsem nakupovat na čínských e-shopech hromadu těchto mikropočítačů, senzorů, motorů, reléových modulů a dalších drobností. Procházením mnoha návodů na internetu jsem se poměrně dobře naučil jazyk Wiring, ve kterém se tato drobná elektronika programuje a vzhledem k tomu, že se jedná o jazyk velmi podobný jazyku C, jsem si na jeho učení udělal poměrně dobrý základ. Zároveň jsem si postavil nejrůznější meteostanice, spínače elektrických okruhů a vše jsem spojil dohromady v jakýsi prototyp chytré domácnosti, kdy bylo možné všechny tyto krabičky ovládat skrze webové rozhraní.

Nezůstalo však jen u elektroniky a postupem času jsem se začal učit také programování aplikací a webových stránek. Dovolím si říct, že stran jazyku C, C++ a webového PHP mi dala dobrý základ právě střední škola a dnes jsem schopný si naprogramovat i složitější aplikaci nebo webovou stránku.

3D tisk

S 3D tiskem jsem začal poměrně nedávno, a to hlavně proto, že jsem potřeboval vyrobit slušivé obaly na elektroniku, kterou jsem tvořil, občas se však rozbilo i něco drobného v domácnosti, co by šlo skvěle opravit právě 3D tiskem a potřeba tohoto zařízení stále stoupala.

V roce 2019 jsem jako projekt na zprovoznění dostal poněkud nestandardní 3D tiskárnu – jednalo se o robotické rameno typu Scara, které na svém konci neslo právě tiskový blok s tryskou. Její elektronika však neobsahovala software a populární firmware Marlin, pro který jsem se rozhodl, potřebuje pro tento typ tiskárny poněkud složitější a zdlouhavější konfiguraci. Tento projekt je tak stále rozdělaný a čeká, až na něj bude čas.

Když někdo odchází z návštěvy, většinou dostane na cestu třeba zbytek koláčů, já však při odchodu z jedné takové návštěvy dostal starou nepoužívanou 3D tiskárnu. Jednalo se o stroj da Vinci Mini od firmy XYZprinting, který už měl něco odpracováno, nicméně po seřízení toho ještě vytiskl hodně.

Na počátku roku 2021 už jeho funkčnost klesala, a tak jsem se po dlouhých úvahách rozhodl podpořit českou firmu a koupil jsem si tiskárnu Prusa MINI+, ke které asi není potřeba nic dodávat, jedná se o neskutečně spolehlivý stroj, který bych se nebál přirovnat k inkoustové tiskárně – pouze doplňujete tiskový materiál a tisknete.

Geocaching

Pokud byste Geocaching neznali, ve zkratce se jedná o hru na pomezí sportu a turistiky, ve které se využívá navigačního systému GPS při hledání skryté schránky lidově nazývané „keška“.

Na tuto hru mě v červnu 2015 přivedl spolužák a už po nalezení prvního pokladu mě začala opravdu bavit. Hlavní výhodu jsem viděl v tom, že si můžu najít nějaký cíl pro jinak bezcílnou procházku nebo výlet a díky popisu kešky se o daném místě i něco zajímavého dozvědět. Zúčastňoval jsem se také eventů neboli setkání jednotlivých hráčů, kde je možné si jen tak popovídat nebo případně vyměnit různé cestovní předměty, které se v keškách nacházejí. Nedlouho poté, co jsem hru začal hrát, jsem si založil také několik vlastních kešek a nechal jsem si taktéž vyrobit razítko, kterým jsem v zápisnících dával hrdě najevo, že jsem krabičku našel.

Bohužel, všechno se mění, a ne vždy k lepšímu. Všechny mé kešky, které jsem vytvořil, byly buď ukradeny nebo zničeny a noví hráči svým chováním odradili ty, kteří hru hráli opravdu dlouho. Já jsem v tomto případě na pomezí, hledání kešek se věnuji už jen občas. Nicméně i přesto si rád vzpomenu na doby, kdy jsem začínal a tato hra zažívala obrovskou slávu.

Další zájmy

Mezi mé další zájmy patří například to, že jsem velký milovník koček a doma mi dělá společnost náš britský modrý kocour.

Nárazově se také věnuji digitalizaci analogových záznamů z VHS, VHS-C a Video8 kazet, stejně tak převodu záznamů z Mini DV kazet.